S hrdinkou Blankou Battaglia jsme dojely do finiše. Cyklistka je v tiskárně. Bylo to krásné, vyčerpávající i naplňující období. Pro mě je Cyklistka příběh o odvaze nést svůj osud, najít svobodu v nesvobodě a věřit, že láska nekončí smrtí.
Před pár týdny jsem za rukopisem Cyklistiky udělala poslední tečku. To je vždycky těžké, protože křehké a hluboké spojení mezi mnou a hrdinkou se pomalu rozplyne a příběh přestane být jen můj. Bude i toho, kdo si ho přečte.
Příběh je smyšlený.
Ale Blanka žila.
A zámek stojí.
Byl začátek podzimu 2019, ještě babí léto, když jsme se s mužem vraceli z Vídně. Navrhl, že se sjedeme podívat do Bratronic. Do vísky u Blatné, kde stojí zámek rodu Battagliů. Nechtělo se mi. Byla jsem unavená a měla jsem hlad. Navíc se kazilo počasí, padala mlha, viděla jsem se s šálkem cappuccina a knihou někde v kavárně… Nakonec jsem souhlasila, prý se jen podíváme a pojedeme domů.
Zaparkovali jsme na návsi, kde je busta Christiana, cyklistické legendy a Blančina bratra. Sešli jsme úzkou cestou ke kované bráně a dívali se na renesanční zámek s barokními prvky. Bylo vidět, že byl dlouho opuštěný, ale byl obehnaný lešením, které dávalo naději, že nebude tak zle. Z rybníka se chechtaly kachny. Jinak bylo ticho, takové, které zní jen tady, jak jsem později zjistila.
Tu noc se mi o Blance, hlavní hrdince a poslední šlechtičně z bratronického rodu Battaglia, zdálo. Není to nic výjimečného. Mívám živé sny. Každou noc. Po probuzení ve mně zůstal hluboký pocit. Nutkavost, která nešla odehnat. O pár dnů později jsem napsala první kapitolu a příběh se přede mnou pomalu rozkrýval.
Blanka Battaglia se narodila roku 1911. Její otec Quido Battaglia byl zemědělec a chovatel kaprů. Její matka Gizela byla vzdělaná a jemná žena, hovořila šesti jazyky a milovala poezii. Mladším ze sourozenců byl Christian Battaglia. Sourozenci propadli cyklistice a Christian je dodnes mezi sportovci legendou. Za svůj život nejezdil úctyhodných 935 tisíc kilometrů, což připomíná i busta na bratronické návsi.
Také Blanka byla výbornou cyklistkou, a to v době, kdy byl tento sport teprve na začátku (první mistrovství v silniční cyklistice se jelo v roce 1921), natož aby na kolo nasedaly ženy. Postavila se konvencím a všeobecným očekáváním a jako mladá dívka se vydala na bicyklu přes Rakousko a Německo do Švýcarska. Vyjela bez finančních prostředků. Otec jí sice cestu povolil, ale uživit se musela sama. Na výlety se balila skromně, v kožené brašně ovšem nechyběla rtěnka. Pelerínu, která za ní vlála, používala jako pláštěnku i přikrývku. Jezdila prudce a zarputile. Protože svižně zdolávala výšlapy a kopce sjížděla tak rychle, že předjížděla i auta, vysloužila si přezdívku Postrach Alp. Kariéru talentované cyklistky ukončila nehoda, při srážce s automobile si pochroumala nohu. Ve sportu ale nadále podporovala svého bratra Christiana…
K napsání Cyklistky mě inspirovalo zejména místo: Bratronice a okolí a samozřejmě i trochu tajemný zámek se zarostlou zahradou, kde Blanka Battaglia jako starší dáma dožívala. Dny poslední šlechtičny v chátrající stavbě, na jejímž osudu se podepsalo neklidné dvacáté století, vykresluje studentský krátkometrážní film Paní Le Murie z roku 1993, který režíroval Petr Václavík. Viděla jsem ho několikrát. Blanku jsem skrze tento snímek vnímala jako ženu, jež sice ve svém zámku dožívá sama, ale není osamělá, je zestárlá, ale není slabá. Dostála svému osudu i jménu. Bojovala.
Pročítala jsem i útržkovité vzpomínky pamětníků, které se sem tam objevily a objevují v tisku. Telefonovala si s několika lidmi, kteří baronku znali, zejména v jejím pozdějším věku. Pamětníci Blančina, tak trochu revoltujícího, mládí už nejsou, jejím vrstevníkům by bylo přes sto let. Své vzpomínky na Blanku a Christiana Battagliovi se mnou laskavě sdíleli například pan Vladimír Šavrda, Ladislav Šilhan, Zdeněk Šlehofer nebo Stanislav Čermák.
Cyklistka není životopisný příběh. Je to román. Dějová linka je smyšlená, ale zasazená do skutečného prostředí a do dějinných událostí dvacátého století. Mohla jsem dát místu i hlavní hrdince jiná jména, ale pak by se vytratilo charisma spojené s příjmením Battaglia. Zámek v Bratronicích je spojen s Blankou a Blanka s ním. Jsou nerozluční. Proto se v tomto románu prolíná fikce se skutečností.
Blančin příběh jsem vyprávěla tak, jak jsem ho vnímala. Ke každému může promlouvat jinak, ale to je v pořádku.
Důležité je na bratronický zámek a na rod Battagliů nezapomenout.
Cyklistka: Osud poslední baronky
Anotace: Být vzornou manželkou: takový osud měl čekat Blanku ze šlechtického rodu Battaglia. Její dobrodružná povaha jí však velela jinak. Z divokého děvčete vyrostla sebevědomá žena, která na kole zcestovala kus světa. Své stáří Blanka pak tráví v chátrajícím rodném zámečku v jihočeských Bratronicích. Sleduje, jak známý svět kolem ní mizí. Až díky studentce žurnalistiky Kláře ožívají vzpomínky na Blančin dávný pestrý život – i na její osudovou lásku, po které jí zůstal jen nikdy nepřečtený dopis.
