Měla bych spíš napsat, co nového na podlaze. Včera jsem si po suchém únoru a pár dnech k tomu nalila červené víno. Jen půl sklenky. A obklopila se novým příběhem. Zatím je v mlze. Čtu si o nové hrdince. Čmárám poznámky. Procházím se. Poslouchám hudbu a pouštím si záznamy divadelních her. Jsem tím vším doslova obklopená a jsem za to ráda – v týhle divný době je to takový můj bezpečný prostor.
Když mě autor nedávno vydané knihy „Bílý Afričan: Bída a lesk svobody“ Daniel Valchovník oslovil, na chvíli jsem zaváhala. K Africe nemám žádný speciální vztah. Spíš mě táhnou dálky severozápadu Ameriky. Ale pak jsem se začetla do Danova příběhu a řekla jsem ano. Knihu jsem si před pár dny vyzvedla na poště, a kdyby mě nebolely oči, dočetla bych ji na jeden zátah.
Ještě poslední otázka. Na co se těšíte? Chvíli je ticho, než odpoví. Zamýšlím se s ním. Možná jsem se neměla ptát…
