Vlastní pokoje
Kniha Jany Poncarové Vlastní pokoje přináší dvanáct rozhovorů s českými spisovatelkami, zastupujícími různé generace, literární žánry, přístupy k tvorbě, názorové proudy i strategie přežití (nejen) v umělecké branži. O své zkušenosti bytí spisovatelkou i o podmínkách, ve kterých tvoří, hovoří Kateřina Tučková, Alžběta Stančáková, Anna Bolavá, Kateřina Dubská, Lenka Pastorčáková, Daňa Horáková, Lucie Faulerová, Petra Soukupová, Michaela Klevisová, Simona Martínková Racková, Martina Heš a Karin Lednická. Knihu rámují dvě eseje – autorky publikace Jany Poncarové a nakladatelky a literární dokumentaristky Barbory Baronové, které vedle vlastních zkušeností mapují i realitu českého literárního provozu obecně. Publikaci Vlastní pokojedoprovázejí také stylizované portréty českých spisovatelek, zasazené do kontextu modelů pokojíčků ze sbírek UMPRUM muzea, které připravila fotografka Dita Pepe.
Kniha Vlastní pokoje je především praktickou reflexí dvou slavných přednášek britské spisovatelky a nakladatelky Virginie Woolf, které v roce 1929 vydala ve formě eseje s názvem Vlastní pokoj. Věnuje se v něm potřebě žen-spisovatelek disponovat osobním prostorem, časem a penězi k tomu, aby mohly tvořit. Na to, jak se situace píšících autorek změnila téměř sto let od vytvoření intelektuálního konceptu Virginie Woolf, odpovídají ženy v novém titulu Jany Poncarové, parafrázujícím slavný esej.
V knize vystupují ženy s rozmanitou životní i profesní zkušeností – spisovatelky svobodné a bezdětné, s malými i odrostlými dětmi, ženy krátce po škole i seniorky. Některé teprve debutují, jiné si vydávají knihy samy, další postupují práva na své knihy do zahraničí a vyprodávají desetitisícové i statisícové náklady. Každá má jiné priority, možnosti, zázemí i privilegia. Všechny ale spojuje touha psát – a to často i navzdory životním okolnostem, jako je nedostatečné zázemí pro tvůrčí práci, mateřství, péče o jiné osoby nebo neprivilegovaná sociální situace.
Nultá hodina
Když se ručičky na hodinách života zastaví, je třeba posunout je vpřed
Deník Věrky Kohnové
Jak ráda bych tak zůstala
Skutečný příběh české Anne Frankové a jejího deníku
Kohnovi v lednu roku 1942 nastoupili do transportu na plzeňském nádraží a už se nevrátili. Do jejich bytu se nastěhovali jiní nájemníci, jejich věci se postupně poztrácely. Zmizelo vše, kromě deníku, který si dvanáctiletá Věrka Kohnová schovala u kamarádky své matky. Jaké rodinné tajemství k němu po letech přivedlo spisovatelku Janu Poncarovou? Jedinečná publikace vznikla ve spolupráci s historikem Jiřím Sankotem a odhaluje pohnutý příběh židovské dívky, jejíž život násilně ukončila druhá světová válka.
Herečka
Múza první republiky
První světová válka skončila a duch divokých 20. let posedl srdce všech svobodomyslných umělců. Patřila mezi ně i herečka Jarmila Horáková. Za oponou jejího talentu se však skrývala vážná nemoc, která oslnivou kariéru přerušila v zárodku. O dvě desetiletí později objevuje Jarmilin příběh také herečka a spisovatelka Olga. V období protektorátu se pro ni výjimečný osud stává nejen inspirací, ale i mostem ke svobodě, který vede daleko za hranice ponuré reality.
Cyklistka
Osud poslední baronky
Být vzornou manželkou: takový osud měl čekat Blanku ze šlechtického rodu Battaglia. Její dobrodružná povaha jí však velela jinak. Z divokého děvčete vyrostla sebevědomá žena, která na kole zcestovala kus světa. Své stáří Blanka pak tráví v chátrajícím rodném zámečku v jihočeských Bratronicích. Sleduje, jak známý svět kolem ní mizí. Až díky studentce žurnalistiky Kláře ožívají vzpomínky na Blančin dávný pestrý život – i na její osudovou lásku, po které jí zůstal jen nikdy nepřečtený dopis.
Alžběta a Nina
Tajemství mojí babičky
V pochmurných i krásných Sudetech se skrývají stíny minulosti, které Alžbětinu rodinu rozdělily na desítky let. Když ji vnučka Nina navštíví v léčebně, vymyslí způsob, jak babičce udělat radost: vyrazí s ní na výlet do míst, kde strávila dětství a mládí. Během cesty po zapomenutých krajích i zasutých vzpomínkách se Nina rozhodne – dost bylo mlčení. Jen pokud odhalí rodinné tajemství, může vykročit za splněním vlastních snů.
Děvčata první republiky
Kniha Děvčata první republiky přináší vyprávění osmi žen, které se narodily a vyrůstaly v době prezidentování T. G. Masaryka, aby poté prožily bouřlivé 20. století – i kus toho současného – se všemi jejich zvraty a proměnami. Na pozadí velkých historických událostí hrdinky knihy studovaly, pracovaly, vdávaly se, zažívaly křivdy komunistického režimu i násilnosti v manželství, musely se vyrovnávat se ztrátami dětí i svých blízkých a dělat náročná životní rozhodnutí. Příběhy děvčat první republiky pro knihu zachytily spisovatelka Jana Poncarová a fotografka Dita Pepe, která pracovala i s dobovými fotografickými archivy jednotlivých hrdinek.
Eugenie
Příběh české hoteliérky
Román je inspirovaný skutečnými osudy Eugenie Egertové Janečkové a plzeňského hotelu Continental, v němž se za první republiky setkávala smetánka. Eugenii jako většinu žen té doby čeká smluvený sňatek. Půvabná tmavovláska se provdá za hoteliéra Ledeckého a své skutečné pocity uzamkne ve svém srdci. Společně se starají o chod hotelu, jímž prochází dějiny. Vpředvečer okupace tady přenocuje Marlene Dietrichová, později si sem přichází vypít kávu gestapo i odbojáři. Na konci války hotelem prolétne bomba a v krytu zahyne Eugeniin manžel i otec. Osvobození americkou armádou přináší do života mladé hoteliérky novou naději i lásku, která ji postaví před osudové rozhodnutí.
Podbrdské ženy
Když chybí mateřská láska, ovlivní to celé generace.
Příběh se odehrává v podhůří Brd na pozadí událostí minulého století. Mírek vyrůstá bez matky, která umírá po porodu jeho nejmladší sestry. To ovlivní jeho vztah k ženám. Když si do hospodářství přivádí Emilku zvyklou na láskyplný domov, mladá žena netuší, že na ni čeká hlavně samota a opuštění.
Přichází druhá světová válka a po ní osvobození, Emilce svítá naděje, plánuje otevření vlastní cukrárny, jenže v jejím těle bují nádor a ve společnosti nastupuje komunismus. Ještě stihne porodit své druhé dítě – dceru Janu – a koncem padesátých let umírá na rakovinu prsu. Jana vyrůstá jen se svým otcem. Je často sama a zakouší, jaké to je, když chybí máma. Rodičovské lásky zažije málo a sama ji neumí předat dál. Poranění děděná z generace na generaci přechází na její dceru Johanku, která se rozhodne vykročit z místa a osvobodit nejen sebe, ale i další ženy ve svém rodě. Podaří se jí to?
