Děkuju

Ohlasy čtenářů na román Eugenie

Romány inspirované skutečnými osobnostmi mají nepřekonatelné kouzlo. Nemusíte myslet na to, jak pravděpodobně na vás události působí. Eugenie prožila zajímavý život a autorka na jeho motivy napsala čtivou, příjemnou knížku. Hlavní hrdinka je autentická, jemná melancholie inteligentního člověka, který hledá svoje místo oslovuje, drobné slabosti v podobě odtažitosti k vlastním dětem z ní dělá obyčejnou ženu, které lze věřit. Její síla nespočívá ve statečnosti nebo obětavosti, ale v lidské touze po naplněném životě. (Jitka Králová, Mezizenami.cz)

Pod stromeček jsem dostala Vaši knihu Eugenie. Je nádherná a přečetla jsem ji jedním dechem. (Iva)

Jedna z TOP knih letošního roku. Mám husí kůži nejen ze samotného příběhu hoteliérky Eugenie, ale i z příběhu o příběhu, kde autorka nastiňuje zákulisí psaní románu. Ty nejneuvěřitelnější příběhy prostě píše jedině život. (Martina)

Kniha mne pohltila hned od začátku. Ohromně mi sedl styl psaní i samotný obsah. Chválím krásně vystižené detaily doby, událostí a pozvolně jemný vstup do života Eugenie. Příběh mne okouzlil. Avšak na konci jsem byla trochu zklamaná, že se nevysvětlilo, proč se hlavní hrdinka rozhodla tak neobvykle změnit svůj život (to ale jistě není chyba autorky). Velice se mi líbilo, že na konci knihy byla ukázka z knihy druhé a člověk se tak hned mohl naladit, okusit a potěšit další četbou. Velice doporučuji a škoda, že nemohu dát více hvězdiček. (Měňavka, Databáze knih)

Eugenie je krásná! Stačilo mi na ni pár hodin. Má to jedinou, za to obrovskou kaňku…potřebuji rychle něco dalšího! (Pavlína)

Dostala jsem od táty k Vánocům Vaši knihu Eugenie. Jen bych Vám chtěla napsat, že je moc hezké najít v dnešní době tak citlivě napsanou knihu. K Plzni máme velký vztah, můj děda chodil do “Kontíku” na oběd do svých 90 let.. moc Vám děkuji. (Ivana)

Moc krásně napsané. Měla jsem pocit, že jsem s Eugenií její příběh opravdu prožila. (knihovniceVS, Databáze knih)

Eugeniin život si zkrátka zasloužil knižní zpracování, které vzniklo rukou Jany Poncarové velmi kvalitně. Je patrné, že autorku příběh hoteliérky skutečně zasáhl a že k němu má citovou vazbu, což je na knize vidět 🙂 Příběh o příběhu na konci mě vážně dostal, stejně tak neuvěřitelný osud Eugenie. Musela to být opravdu noblesní žena. Zejména západočeským čtenářům bude téma velmi blízké, protože v centru Plzně mnoho z nich chodí kolem hotelu Continental denně. Bylo úžasné poznat příběh, který se za hotelem skrývá. (Helena)

Příběh se odehrává i za doby okupace a osvobození americkou armádou, které Eugenii přinese do jejího života novou naději i lásku. Její pohnutý osud plný ztrát je vyprávěn s velkým citem, s použitím množství dialogů a popisných pasáží, které dokonale vtahují čtenáře do děje knihy a přibližují mu dobovou atmosféru, psychologii postav a jejich emoce. Vyprávění s mnoha přívlastky je velmi popisné a autentické, pro někoho možná může být nudné. Vypovídá však o bohatém vnitřním světě autorky a je v podstatě typickým ženským způsobem psaní románů, které mohou být určeny především ženám. (Taťána, Kultura 21)

Po neočekávaném úspěchu Podbrdských žen se Jana Pocarová chopila zajímavého příběhu dámy, která prošla celým minulým stoletím jako opravdová dáma, byť si tak v některých etapách života vůbec připadat nemusela. Autorka dokázala poutavě popsat jak realitu vyšší střední třídy první republiky, tak běžný život v protektorátu, věrně zachytila i šeď a zoufalství posledních vlečných měsíců a také obrovskou radost z konce 2. světové války přímo v Plzni. Její Eugenie prochází všemi obdobími jako silná žena, která si zoufá jedině v soukromí, mimo zraky vlastní rodiny a manžela, kterého jí vybrali rodiče. Zároveň celou dobu udržuje zálibu v umění a procházkách a snaží se potlačit svoje pocity tehdy, kdy je to třeba – a v momentě, kdy už se může nadechnout svobody, to udělá se vší grácií a pořádně. S klidným srdcem lze doporučit jako nepříliš náročnou, ale poutavou četbu dámám, které si libují v nostalgii po prvorepublikové éře, ale i těm, co si rádi přečtou beletrizovaný životopis skutečných osobností. A osobností Eugenie Egerová Janečková dozajista byla. (Zora)
 

Ohlasy čtenářů na román Podbrdské ženy

Jani, ta kniha, Podbrdské ženy, je tak skvělá. Ten konec! To je emancipační román jako blázen! Strašně se mi líbilo, jak celou knihu jakoby čekáš, že se stane něco zásadního, něco fakt tragickýho a že to přijde zvenčí. Zastřelí je nacisti, umučí komunisti, zabijou se v autě… A oni se všichni prostě „jen“ utrápí z těch zdánlivých banalit a obyčejností a vlastně sami. To je neskutečný svědectví o životě a vlastně mi přijde, že i o celý naší, zatím hodně nepochopený generaci, která prostě říká dost. (Karolína Kváš, tarotová alchymistka a osobní kouč)

Kniha je pro mě velkým překvapením. Je skvělá. Úžasný literární zážitek. Jsem z ní nadšená a vím, že se k ní budu ráda vracet. Je velmi čtivá, s poutavým dějem, s reálným popisem a s postavami, které si zamilujete nebo nenávidíte, ale budete s nimi prožívat vše – dobré i zlé. Oceňuju líčení každé časové etapy, ve které se kniha odehrává. Je to věrohodné, a postavy různorodé. Ženám se bude líbit určitě, ale je vhodná i pro muže. Hlavní hrdinky jsou ženy, ale vše ovlivňují muži a těm by tato kniha moc prospěla. Doporučuji. (Jana Dořičáková, TopČtení.cz)

Přemýšlím, jestli existuje člověk, ve kterém by příběh Podbrdských žen nevzbudil emoce. Skvělá pointa. Úvod byl strhující – po konci kapitoly si nedokážu představit, že by někdo knihu odložil a neměl nutkání číst dál. Děkuju za silný čtenářský zážitek. (Martina Heš, Šperkařka textů)

Kniha Podbrdské ženy mne zaujala zejména tím, že je to sága skutečné rodiny z mého rodného kraje, je to opravdový příběh, popsaný tak, jak život znám z vyprávění mých babiček, dědečků, otce i maminky. Kniha na mne dýchá  opravdovostí, někdy velmi drsnou realitou, ale takový je život. Velice si cením popisu osudů žen bez zlehčování každodenních starostí, dřiny a diskriminace v zaměstnání i doma v rodině.  (Ilona)

Silný příběh, který čtenáři rozhodně nemaže med kolem pusy, jsem přečetla jedním dechem. Podbrdské ženy nastíní čtenáři tvrdý život na vesnici takový, jaký byl. Někdy dost bezcitný a bezútěšný. Co na románu nejvíce oceňuji, je to, že je oproštěn od „dobových ideálů“, které nám často jiní spisovatelé a scénáristé tak rádi podsouvají. Ne, lidi na sebe dřív nebyli tak hodní, jak se říká. A ženy – i ty podbrdské – bohužel neměly kam utéct. (Helena, Povídkářka)


Ohlasy čtenářů na povídky

Janiny povídky mám ráda už od doby, co je začala publikovat v časopise Sidonie a proto jsem se moc těšila (a taky jí trošku přemlouvala , ať napíše něco většího). Její novela Všechny vlčice nerodí je alespoň pro mě hodně autentickým pohledem do ženské duše, jejího zmatení, které neuvadá ani kolem třicítky, a snahy nalézt svojí osobní pravdu mezi tím, co se od nás očekává a co bychom samy doopravdy chtěly. Celý příběh má dobrý spád i několik nečekaných zvratů a přitom ho atmosféricky dokresluje Janina jemná poetika, která vás paradoxně dokáže vtáhnout zejména do těch momentů, kdy se navenek zdánlivě nic neděje. A to mám na Janině psaní vlastně nejradši; schopnost popsat a zprostředkovat emoce tak, že je v tu chvíli prožíváte spolu s hrdinkou.(Karolínatarotová alchymistka)

Dočetla jsem knížku VŠECHNY VLČICE NERODÍ a zanechala ve mě přesně ten pocit, díky kterému knihy čtu. Jsem lehce dojatá, plna emocí, v duchu děkuji spisovatelce, že si dala záležet i na posledních řádcích…Je to krásný, přirozeně plynoucí text o hledání sama sebe za doprovodu nechápavých někdy litujících pohledů blízkých. Co si budeme povídat. Když podnikneme pouť sami za sebou, není to lehká cesta a plno lidí první svobodné kroky odradí. (Marta)

Milá Jani, musím vám prostě napsat. Děkuju za Vaši povídku a bleskovou reakci 🙂 přečetla jsem ji ještě ten večer. Vaše povídka se mi moc líbila. Přitáhlo mne k ní téma vlčice, samoty.. Zprvu jsem měla dojem, že jsem se opět ocitla v knihách Lenky Lanczové (dívčí románky, vyrostla jsem bohužel na nich) naštěstí tomu nebylo tak. Vy jste šla daleko hlouběji, do témat, které jistě nejednu z nás napadly. Nemohla jsem si pomoct a začala jsem se ztotožňovat s hlavní hrdinkou. Taky doufám v odjezd z Prahy, žití na venkově… Jen je tady tolik ale… Nebo jen zatím ty cesty JAK se tam dostat nevidím. Vtipné ztvárnění Hančinych kamarádek podněcuje k nakouknutí na svůj vlastní život se zamyšlením a nadhledem (asi jsem adept na Biomatku, přestože ještě nemám děti  🙂 Děkuji, myslím, že vaše povídka byla malinkým střípkem do mé skládačky. Krásný den a ráda si zase něco přečtu. (Nikol)


Malinký moment...

Napište si o novinky.

Proč? Pro mý zelený voči. A taky ze zvědavosti.