V sobotu jsme v Café Regner pokřtili Podbrdské ženy a pustili je tak definitivně do světa. Křtili jsme vodou z naší studny, pili jsme víno. Obálku polil můj kamarád a básník Martin Poch.
Martin byl první, s kterým jsem o psaní mluvila. Tehdy nám bylo tak šestnáct. Toulali jsme se po hřbitovech, pokuřovali v parku, vysedávali na stráních, snili o knížkách. On je čtyři básnické sbírky napřed a pátou chystá.
Děkuju Martina Heš Hudečková, že připomněla, jak jsem postávala před výlohou knihkupectví a snila o románu, který se doopravdy přihodil.
Děkuju nakladatelství Motto, že rukopisu dalo šanci a přetvořilo ho v knihu.
Pavla Vaindlová děkuju za boží fotky. Děkuju všem, kdo jste přišli: za všechny povzbudivé úsměvy, objetí a za kytky.