Jo, když spustíte vlastní projekt a oznámíte světu, že podnikáte, je to euforická chvíle. Čekáte, co to udělá. Kdo se ozve a kdo ne. Když vám na e-mailu přistane první objednávka, zaradujete se. Je to tady! Jupííí. Jenže pozor, neberte vše. Poslouchejte intuici. Problémoví zákazníci vás totiž budou stát čas. A ten je v podnikání cenný.
Jako by to bylo včera. Živě si pamatuju, když jsme na ulici vytáhli ceduli, která propagovala služby EnergetickePoradny.cz a když ještě v ten den zaťukal na dveře první zájemce. „Ty jo, ono to fakt funguje,“ pomyslela jsem si. Přibývalo jich. A protože jsou naše poradenské služby zdarma, objevovali se i klienti, kteří se jen tak potřebovali vypovídat.
My jsme měli otevřenou náruč, pojďte, dáte si něco k pití, co pro vás můžeme udělat. A lidé vyprávěli třeba své příběhy. Hodinu. Dvě. Což mě znervóznilo, protože na e-mailu se hromadily další žádosti. Tak jsme se učili asertivitě. „Pojďme k věci. Co konkrétně pro vás můžeme v oblasti elektřiny nebo plynu udělat?“
Chtěli jsme pomoct každému a vyřešit všechny případy ke spokojenosti našich klientů. Jenže jsme zjistili, že se to nepodaří vždycky. A že je to naprosto přirozené. Takže teď už se necítíme hloupě, když jim řekneme, je nám líto, ale tohle neumíme. Můžeme pro vás udělat to a to. Víc ne. Když budete úzkostliví a ve snaze nepřijít o zakázku se přetrhnete, můžete si brzy připadat zneužití. A to vás nebude bavit. Určitě ne dlouhodobě.
Paní, ale vy chodíte!
Občas nás pozvou do Českého rozhlasu Plzeň, kde povídáme o elektřině, plynu, dodavatelích a o energetickém trhu. Ke konci vždycky opakujeme, že se na nás lidi můžou zdarma obrátit. A tak jedno parné léto (nebylo to letos, ale asi předloni) slyším sama sebe, jak říkám: „A ve výjimečných případech můžeme ke klientovi i přijet, pokud se nemůže pohybovat.“ Hups. Jen jsem to dořekla, začala jsem si nadávat. To asi nebylo dobré.
Telefon se netrhl. A málem se přetrhl, jak se lidi objednávali na konzultace. A pak že jedna paní je na tom moc špatně, nemůže chodit a potřebuje poradit. Ok, přijdeme k vám. Tak jsme se ploužili ulicemi horkého města až ke klientce. Zazvonili jsme u dveří starého činžáku a vyběhli do druhého patra. Ve dveřích zdravá šedesátnice. Usadili jsme se v obýváku, odmítli kávu, prošli dokumenty od dodavatele a poradili, co se dalo. Bylo to trapné. Paní evidentně nic netrápilo. Jen lenost. Když jsme se loučili, vnutila nám čokoládu. Asi jako omluvu. Od té doby už klienty nenavštěvujeme. Můžou se objednat a přijít na konzultaci do kanceláře, nebo nám podklady zaslat e-mailem.
Intuice řekne více
Nedávno jsem seděla se šéfem a zakladatelem jedné z největších firem působící v oblasti úspor energií a obnovitelných zdrojů. Seděli jsme u nás v kanceláři, pili jsme kafe a bavili jsme se o tom, co se povedlo a co by mohlo být lepší.
„Někteří klienti jsou skvělí, hlavně, když ví, co chtějí,“ podotkla jsem.
„A to víš, že nemusíš brát každou zakázku, viď?“ zeptal se mně.
„Teď už to vím. Ale ze začátku… Brali jsme všechno. Občas to bylo dost hrozný. Občas jsme byli v mínusu, protože jsme s tím zabili tolik času a výsledek byl tristní.“
Pokýval hlavou a řekl: „My nebereme všechno. Když to drhne už od začátku, tak to radši odmítám.“.
To jsem zase souhlasně pokývala hlavou já. „Jo. Vyplatí se poslouchat intuici. Když tuším, že to bude průšvih, a přesto zakázku vezmu, je to průšvih.“
Takže nebát se, nekrást, makat a poslouchat intuici. Půjde to.
Palec nahoru a ať se daří.
Jana
Foto: Pixabay.com
