Občas slýchám tohle: to já bych z domova pracovat nemohl/a. Nic bych neudělal/a. Hloupost. Práce z domova je efektivní, když dodržujete pár základních bodů.
Všimla jsem si, že doma toho udělám víc, než v kanceláři. Divné? Ani ne. Většinou se těším, že půjdu ven. Na zahradu. Projet se na kole. Na procházku do lesa. Taky vím, že nemůžu jít dřív, než udělám určitý objem práce. Skvělé je, že doma mě nikdo neruší. Telefonáty kolegyně. Klienti, kteří zvoní na dveře bez objednání. Soused z vedlejšího kanclu, který se přišel jen tak na něco zeptat.
Když jsem před lety začínala pracovat z domova pro on-line magazín, bylo to pro okolí jako zjevení. Měli dojem, že když pracuju doma, vlastně se flákám. Dnes už není home office zase taková výstřednost. Což je fajn. Myslím, že to produktivitu práce může vylepšit. A některé skupině (ženy/muži na rodičovské, ženy/muži starající se o děti, seniory apod.) to může opravdu ulevit. Takže ano, jsem zastáncem práce z domova, hlavně pokud je zdravě střídaná s občasnou prací v kanceláři, poradami, schůzkami nebo jinými setkáními s kolegy nebo klienty.
Na začátku je dobré, stanovit si pravidla. U každého budou jiná – s ohledem na práci a indiciální potřeby. Tak třeba vstávám pořád ve stejnou dobu, ať jdu do kanceláře nebo ne. V osm sedím u počítače a pracuju. Prohlédnu e-maily, odpovím na to nejnutnější a soustředím se na to, co mě živí, ať už je to napsání článku nebo zpracování analýzy. Každý den mám stanovený objem práce, který musím zvládnout (jinak nebudou peníze, že). Důležité je pro mě hlavně dopoledne. Mozek je čerstvý, odpočatý, proto do doby mezi 8.00 až 11.30 soustředím maximum.
Když jsem doma, nemám možnost odskočit si na vydatnou francouzskou polévku nebo na jiné dobré jídlo. Takže vařím. Většinou už kolem půl dvanácté se ozve žaludek, což mě zvedne od počítače. Připravuju jen rychlá jídla – těstoviny, zeleninové polévky, rýži, kuskus, pohanku a občas se vám pochlubím i některými recepty. Do půl hodiny je jídlo na stole, takže se pohodlně stihnu vrátit k práci kolem půl jedné. Odpovím na e-maily, dokončím texty nebo jinou práci. Připravím si rozpis na další den. Kolem třetí venčím psa. Když nejdu pracovat na zahradu, proběhnu se – jde o to protáhnout si tělo na čerstvém vzduchu.
Někdy se vracím ještě k práci večer, pokud je zakázek hodně, nebo potřebuju sepsat texty pro své projekty (protože na čerstvém vzduchu se nejlíp chytá inspirace). Nikdy ale nepracuju do noci nebo v noci, protože druhý den jsem unavená. Je třeba dodržovat „oboustranné hranice“. Taky se mi neosvědčilo pracovat večer na „těžkých“ tématech nebo vyřizovat nepříjemné věci. Ráno většinou člověk vidí celou situaci růžověji a opravdu platí rčení ráno moudřejí večera.
Takhle nějak (přibližně) vypadá můj home office. Zrovna za chvíli jeden páteční končí. Každý den je ale jiný. Někdy mě čekají schůzky, protože se objednali klienti ke konzultaci. Nebo jedu do Prahy projednat novou zakázku. Nebo se chystám na školení. Pestrost je asi to, co mě nejvíc baví. Vždy je ale dobré stát nohama na zemi (nebo spíš sedět zadkem na židli), protože pokud pracujete sami na sebe, je důležité vždycky dobře zvládnout práci, kterou vyfakturujete. A to je vlastně ta největší motivace, když pracujete z domova. Protože nikdo jiný to za vás neudělá.
