Káva, cinkot lžiček a inspirace

Myslím, že inspirace není schovaná v šálku kávy, ale dýchá v cinkotu lžiček v kavárně.

Inspirace je in-spirare. Vdechnutá.

Je v cinkotu lžiček. V kavárně Louvre.

Dýmá v tabáku, který doutná v dýmce.

Zní v houslích, co svírá kluk na Karlově mostě.

Voní z rozpuklých šišek v borovicovém lese.

Třpytí se v odlesku lampy. Mihne se kolem.

Rozplývá se. Zapečená v jahodovém dortu.

Vlní se. Když do vody vlítne šutr.

Rozzáří se. V oka-mžiku.

Odráží se v křiku, smíchu a pláči. Kolemjdoucích.

Vibruje v pražcích. Když po nich jede vlak.

Rozlévá se teplem. V hořícím krbu.

Studí ve sněhové vločce.

Je. Když dýcháš.

Facebooktwitterredditpinterestlinkedinmail
Jsem žena, co kouří dýmku
23.6.2017
10 věcí, které mi před vydáním románu nikdo neřekl
17.12.2018
Jak se psala reklama ve 40. letech? Podívejte se na „copy pro pamětníky“
16.11.2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Malinký moment...

Napište si o novinky.

Proč? Pro mý zelený voči. A taky ze zvědavosti.