Slunovrat. Dárky mám zabalený. Stromek nazdobený. Sedím si jen tak v křesle a dívám se zpátky na rok 2019. Byl krásný a byly v něm chvíle, který nešly zachytit na instagramový obrázky.
Na devatenáctku budu vzpomínat jako na rok, kdy mi občas bylo zase devatenáct. Třeba když jsem z vypůjčenýho džípu v Kanadě mávala klukovi na motorce. Byl to rok, kdy jsem skoro každý den psala Eugenii, kterou jsme v listopadu pokřtili. Na plátně, které vidím jen já, se mi promítají i méně okázalé momenty. Třeba tenhle na fotce, který zachytila Pavla Vaindlová, potom co jsme se ládovaly zmrzlinou.
Nebo když jsme s bráchou plavali v rybníku. Poprvé po dlouhé době od dětství. Nebo když mi bylo zle v italských horách a můj muž mě držel za ruku a trpělivě čekal, až bude zase dobře. Nebo když jsme v Kutné Hoře dlouho snídaly s Martinou Heš a o pár týdnů později si vyprávěly s Hečlou v Regensburgu historky a nahlas se smály.
Devatenáctko, děkuju za to!
A děkuju všem, který jsem letos mohla obejmout, že jste. Krásné svátky!
