Spisovatelce Janě Poncarové vychází v pořadí devátý román. Kniha Neviditelné minuty vypráví příběh dvou spisovatelek z různých časů, které se setkaly na jednom místě. Je to příběh o mateřství, lásce, macešství a touze tvořit navzdory překážkám. Kolik se toho změnilo od 19. století? Mají to tvůrčí ženy snazší? A proč si Božena Němcová přála narodit se znovu za 250 let?
Anotace
Je rok 2023 a stěhuju se do Domažlic. Odcházím tam dobrovolně, za svou láskou. Nečekám, že ji tam potkám – je rok 1845 a do stejného města přijíždí Božena Němcová. Protože musí. Co se od té doby pro nás spisovatelky změnilo? Doba možná ano, ale společnost jako taková nikoliv. Obě čelíme podobným výzvám. Krademe si čas na své psaní, obhajujeme se, chceme vytvářet domovy svým blízkým, ale i literaturu. Máme výčitky, že potřebujeme psát a být samy sebou. Zvládneme to?
Řekly o románu Neviditelné minuty
Spisovatelka Daňa Horáková: „Autobiografický příběh ženy, která chce zvládnout mateřství i zaměstnání. Svůj vzor najde v Boženě Němcové, která se jí stává živoucí partnerkou a patronkou všech žen zápolících o nezávislost. Jejich okolí se mění, boj zůstává stejný. Tato nadčasová románová zpověď je tím nejodvážnějším, co Jana Poncarová dosud napsala.“
Literární dokumentaristka Barbora Baronová: „Radikálně upřímné, osobní, a proto hluboce dojímavé. Jsou to často talentované ženy, které mají potenciál měnit svět k lepšímu, kdo musí čelit konfrontacím. Jenže velikost lidského ducha se neskrývá v moralizování, ale naopak v odvaze být sama sebou.“
Román vychází 29. září v nakladatelství Motto.
