Recenze

Ohlasy čtenářů na román Nultá hodina

Hedvika je inteligentní a statečná žena zmítána bolestí a vášní ve velmi těžké době. Silný příběh, který vás vtáhne a nepustí. Atmosféra té doby je tu přímo hmatatelná… zoufalá a beznadějná… Přesto se nejedná o depresivní čtení. Síla jedince totiž může být ohromná… Dějinám navzdory. Velmi vydařená kniha. (Daniela)

Za mě jedna z nejlepších knih, které jsem od autorky četla. Hedvika sice nemá přímý obraz v konkrétní historické postavě, ale mohla by, přesně jak píše autorka. (SuperSmidrs)

Super. Přečteno za jeden den. (Lucie)

V knize jsou jak vážná témata jako válka, komunistický režim, ztráta domova, ale i ta běžná, každodenní, jako láska, přátelství a touha mít svůj domov. Je zde skvěle ukázáno, jak málo stačí, aby se lidé změnili, a to jak k dobrému nebo horšímu. Úžasná kniha, skvělý příběh, nádherně napsaná! (Eva)

Čtení je místy tak syrové a upřímné, že čtenáře až mrazí v zádech. Všichni známe příběhy a knihy z období války, ale troufnu si tvrdit, že již méně z nás četlo osudy lid po tomto období. Poválečné Československo tedy pro mě bylo něco nového, ta rivalita mezi lidmi popsaná v knize, to je opravdu něco, co člověka nenechá chladným. (Jana)

Knihy autorky mám ráda a tato je opět velmi podařená. Čtivá, dějově zajímavá, velmi dobře zpracovaná. Vřele doporučuji. (Zdena)

Ohlasy čtenářů na román Herečka

Román je opravdu nádherný, a jeho čtení jsem si užila od začátku až do konce. Jana Poncarová má svůj úžasný osobitý styl psaní, ve kterém velice emotivně dokáže popsat život osobnosti Jarmily Horákové. Velmi se mně líbily dvě časové linie, ve kterých jsem si dokázala odpovědět na řadu otázek, které mně díky čtení románu Herečka vyvstaly. Miluji její styl psaní a vždy se těším na její další román. Věřte, že rozhodně stojí za přečetní a doporučím ho naprosto všem, jelikož tyto období jsou vlastně naše historie, která ovlivnila naše životy na mnoho a mnoho let. (Lenka Štveráková)

Autorka dokázala bravurně vykreslit dvě tak naprosto odlišné postavy. Jejich pocity, dravost a odhodlanost v dobách ve kterých žily. Mezi Jarmilou a Olgou nás dělí v knize 20 let. Jarmila byla mladá a plná života s mnoha sny, ale bohužel osud tomu chtěl jinak a zemřela velice mladá a to ve 23 letech. Její poslední týdny života jsou v knize vylíčeny s neskutečným citem a měla jsem slzy v očích. Jarmila mi jako osoba přirostla velice k srdci a přiznám se, že jsem si o ní hledala na internetu další informace. Bohužel jich moc není. A je to škoda. Proto jsem velice ráda, že autorka napsala takto nádhernou knihu, která je dějově sice smyšlená, ale opírá se o reálné události. Knížku doporučuji přečíst všem milovníkům historie, ale vlastně i všem ostatním, kteří si prostě chtějí přečíst kvalitní příběh, který ve čtenáři zanechá hlubokou stopu. (Lenka Zajíčková)

Baví mě autorčin styl psaní. Svými slovy mě dokáže ke knize naprosto připoutat a rovnou přiznávám, že se mi tohle u románů nestává často. Pokud nemohu nějakou knihu odložit, obvykle jde o thriller. Jana Poncarová je však v tomto směru nadanou spisovatelkou a dokáže provést se svými čtenáři úplné divy. Nezapomíná na detaily a umí vše vylíčit způsobem, že i já mám během čtení dojem, jako by autorka vše sama zažila a vyprávěla své vlastní zážitky. Její texty mají rytmus. Nejprve je tempo vyprávění pomalejší, pak se zrychlí, děj graduje, vrcholí a následně se tempo vyprávění opět zpomalí. A víte, co je na tom nejlepší? Jana Poncarová přesně takto se svým textem pracuje i ve chvílích, kdy se vlastně ani nic podstatného či závažného neděje. Zkrátka pokud toto během čtení dokážete vnímat, budete z jejího románu nadšení. (Ivana)

Kniha na vás dýchne atmosférou divokých dvacátých let. Divadlo, umělci, spisovatelé. Všichni tvořili a věřili, že nyní je to v jejich rukou, aby lidem ukázali, kam by dnešní svět měl směřovat. Nebáli se šokovat a šli si za svým cílem.
Vypravěčky, které se v knize střídají, mají svůj styl vyprávění. Díky němu okamžitě víte, kde se zrovna nacházíte. Před očima nám postavy ožívají a ukazují nám, jaké vlastně jsou. Při čtení jsem se dokázala vcítit do jejich nálady a každou kapitolu jsem se stávala jednou z nich. Postupně se nám příběhy obou hrdinek určitým způsobem protnou a bylo moc zajímavé to sledovat. (Eva)

Herečka je má první přečtená kniha od české autorky Jany Poncarové a myslím, že jsem nemohla začít lepší knihou. Příběh je odpočinkového rázu, kde atmosféra člověka úplně vtáhne, připadá si, jak kdyby vše prožíval na vlastní kůži a nechá se unášet dějem. Styl vyprávění se mi hned zalíbil a skvěle sedl. Četlo se to lehce a co mě trklo do očí, byly zdrobněliny jmen. (Knihomolka97)

Ohlasy čtenářů na román Cyklistka

Moc se mi kniha líbila, příběh i jeho zpracování, citlivé pojetí i vykreslení jednotlivých postav. Myslím, že autorka umí skvěle vystihnout ženské myšlenkové pochody a smysl pro vášeň. Myslím, že B. B. by se při čtení radovala. Je to hezká pocta, doporučuji všem. (Tereza)

Myslím, že je to dosud nejlepší autorčin román. Opět vrcholně ženský příběh o síle a jak je důležité se nevzdávat. (Zuzana)

Moje první kniha od autorky a určitě ne poslední. Moc hezký příběh, krásně napsaný. (Lenka)

Četla jsem všechny knihy autorky a ani tato nezklamala. Silný lidský příběh, tím spíše, že je pravdivý. Krásná čeština. (Zdena)

Cyklistka je zajímavá kniha, pro mě zatím nejlepší od Jany Poncarové. O baronce Blance Battaglia jsem nevěděla, i když bydlím kousek od Blatné. (Marika Vanova)

Kniha se četla velmi dobře, příběh byl smutný, ale evokoval k přemýšlení o pomíjivosti a naplnění života. (Lenka)

Dočetl jsem vaši mimořádnou knihu. Její silný příběh a vaše spisovatelské mistrovství mi navracelo vzpomínky na setkání s Blankou a s duchem místa. Je neuvěřitelné, jak se reminiscence v mnohém shodují s atmosférou bratronického příběhu. Nesmírně vám děkuji. (Stanislav)

Ohlasy čtenářů na román Alžběta a Nina

Nedá mi to, abych vám vyjádřil svůj obdiv. Mladá autorka, krásné, barvité a poetické vyjádření nelehké doby dříve i dnes. Knížku mi půjčila má dcera a musím říci, že jsem se od ní nedokázal odtrhnout. Teď jsem si sehnal Eugénii a těším se na podobně skvělý zážitek. (František) 

Knihu jsem přečetla za tři večery, nutila jsem se po půlnoci přestat číst a jít spát. Stejně jsem se těšila na pokračování příběhů Niny a její babičky Alžběty. Četla jsem všechny tři knihy Jany Poncarové – byly čtivé a výborné, ale tahle poslední byla skvělá! (Hajdula, Databáze knih)

Je to moje druhá přečtená kniha této autorky a opět je skvělá. Její knihy mě baví a vyvolají u mě pocity radosti ze čtené knihy, i když je to smutné téma. Dokáže barvitě vyprávět a mě běhají obrazy děje přímo před očima. Umí se vcítit do postav a také do prostředí. Její styl je melodický a se slovy to prostě umí. (JanaDor)

Rád bych vám poděkoval za Podbrdské ženy i Alžbětu a Ninu. Bylo to moc hezké čtení a obě knížky jsem přelouskl během dvou dní. Vaše knížky se mi líbí i proto, že příběhy se odehrávají v okolí Brd, a to je kraj, který mám moc rád. (Jan)

Asi poprvé se mi u knížky, v níž se střídají dvě časové roviny, stalo, že jsem se těšila na obě stejně, žádná nebyla „oblíbenější“, žádnou jsem neměla tendenci proletět rychleji. Všechno v příběhu bylo uvěřitelné, realistické – děj i postavy. Myslím, že s hlavními hrdinkami se dokáže hodně žen ztotožnit, možná na rozdíl od Eugenie z autorčiny předchozí knížky. Když mi zbývalo posledních pár stran, mrzelo mě, že příběh končí, nechtěla jsem se s Alžbětou ani s Ninou loučit. Jsem si jistá, že jsem knihu nečetla naposledy. (Martina Heš)

Ohlasy čtenářů na román Eugenie

Romány inspirované skutečnými osobnostmi mají nepřekonatelné kouzlo. Nemusíte myslet na to, jak pravděpodobně na vás události působí. Eugenie prožila zajímavý život a autorka na jeho motivy napsala čtivou, příjemnou knížku. Hlavní hrdinka je autentická, jemná melancholie inteligentního člověka, který hledá svoje místo oslovuje, drobné slabosti v podobě odtažitosti k vlastním dětem z ní dělá obyčejnou ženu, které lze věřit. Její síla nespočívá ve statečnosti nebo obětavosti, ale v lidské touze po naplněném životě. (Jitka Králová, Mezizenami.cz)

Pod stromeček jsem dostala Vaši knihu Eugenie. Je nádherná a přečetla jsem ji jedním dechem. (Iva)

Jedna z TOP knih letošního roku. Mám husí kůži nejen ze samotného příběhu hoteliérky Eugenie, ale i z příběhu o příběhu, kde autorka nastiňuje zákulisí psaní románu. Ty nejneuvěřitelnější příběhy prostě píše jedině život. (Martina)

Kniha mne pohltila hned od začátku. Ohromně mi sedl styl psaní i samotný obsah. Chválím krásně vystižené detaily doby, událostí a pozvolně jemný vstup do života Eugenie. Příběh mne okouzlil. Avšak na konci jsem byla trochu zklamaná, že se nevysvětlilo, proč se hlavní hrdinka rozhodla tak neobvykle změnit svůj život (to ale jistě není chyba autorky). Velice se mi líbilo, že na konci knihy byla ukázka z knihy druhé a člověk se tak hned mohl naladit, okusit a potěšit další četbou. Velice doporučuji a škoda, že nemohu dát více hvězdiček. (Měňavka, Databáze knih)

Eugenie je krásná! Stačilo mi na ni pár hodin. Má to jedinou, za to obrovskou kaňku…potřebuji rychle něco dalšího! (Pavlína)

Dostala jsem od táty k Vánocům Vaši knihu Eugenie. Jen bych Vám chtěla napsat, že je moc hezké najít v dnešní době tak citlivě napsanou knihu. K Plzni máme velký vztah, můj děda chodil do „Kontíku“ na oběd do svých 90 let.. moc Vám děkuji. (Ivana)

Moc krásně napsané. Měla jsem pocit, že jsem s Eugenií její příběh opravdu prožila. (knihovniceVS, Databáze knih)

Eugeniin život si zkrátka zasloužil knižní zpracování, které vzniklo rukou Jany Poncarové velmi kvalitně. Je patrné, že autorku příběh hoteliérky skutečně zasáhl a že k němu má citovou vazbu, což je na knize vidět. Příběh o příběhu na konci mě vážně dostal, stejně tak neuvěřitelný osud Eugenie. Musela to být opravdu noblesní žena. Zejména západočeským čtenářům bude téma velmi blízké, protože v centru Plzně mnoho z nich chodí kolem hotelu Continental denně. Bylo úžasné poznat příběh, který se za hotelem skrývá. (Helena)

Příběh se odehrává i za doby okupace a osvobození americkou armádou, které Eugenii přinese do jejího života novou naději i lásku. Její pohnutý osud plný ztrát je vyprávěn s velkým citem, s použitím množství dialogů a popisných pasáží, které dokonale vtahují čtenáře do děje knihy a přibližují mu dobovou atmosféru, psychologii postav a jejich emoce. Vyprávění s mnoha přívlastky je velmi popisné a autentické, pro někoho možná může být nudné. Vypovídá však o bohatém vnitřním světě autorky a je v podstatě typickým ženským způsobem psaní románů, které mohou být určeny především ženám. (Taťána, Kultura 21)

Po neočekávaném úspěchu Podbrdských žen se Jana Poncarová chopila zajímavého příběhu dámy, která prošla celým minulým stoletím jako opravdová dáma, byť si tak v některých etapách života vůbec připadat nemusela. Autorka dokázala poutavě popsat jak realitu vyšší střední třídy první republiky, tak běžný život v protektorátu, věrně zachytila i šeď a zoufalství posledních vlečných měsíců a také obrovskou radost z konce 2. světové války přímo v Plzni. Její Eugenie prochází všemi obdobími jako silná žena, která si zoufá jedině v soukromí, mimo zraky vlastní rodiny a manžela, kterého jí vybrali rodiče. Zároveň celou dobu udržuje zálibu v umění a procházkách a snaží se potlačit svoje pocity tehdy, kdy je to třeba – a v momentě, kdy už se může nadechnout svobody, to udělá se vší grácií a pořádně. S klidným srdcem lze doporučit jako nepříliš náročnou, ale poutavou četbu dámám, které si libují v nostalgii po prvorepublikové éře, ale i těm, co si rádi přečtou beletrizovaný životopis skutečných osobností. A osobností Eugenie Egerová Janečková dozajista byla. (Zora)

Ohlasy čtenářů na román Podbrdské ženy

Jani, ta kniha, Podbrdské ženy, je tak skvělá. Ten konec! To je emancipační román jako blázen! Strašně se mi líbilo, jak celou knihu jakoby čekáš, že se stane něco zásadního, něco fakt tragickýho a že to přijde zvenčí. Zastřelí je nacisti, umučí komunisti, zabijou se v autě… A oni se všichni prostě „jen“ utrápí z těch zdánlivých banalit a obyčejností a vlastně sami. To je neskutečný svědectví o životě a vlastně mi přijde, že i o celý naší, zatím hodně nepochopený generaci, která prostě říká dost. (Karolína Kváš)

Kniha je pro mě velkým překvapením. Je skvělá. Úžasný literární zážitek. Jsem z ní nadšená a vím, že se k ní budu ráda vracet. Je velmi čtivá, s poutavým dějem, s reálným popisem a s postavami, které si zamilujete nebo nenávidíte, ale budete s nimi prožívat vše – dobré i zlé. Oceňuju líčení každé časové etapy, ve které se kniha odehrává. Je to věrohodné, a postavy různorodé. Ženám se bude líbit určitě, ale je vhodná i pro muže. Hlavní hrdinky jsou ženy, ale vše ovlivňují muži a těm by tato kniha moc prospěla. Doporučuji. (Jana Dořičáková, TopČtení.cz)

Přemýšlím, jestli existuje člověk, ve kterém by příběh Podbrdských žen nevzbudil emoce. Skvělá pointa. Úvod byl strhující – po konci kapitoly si nedokážu představit, že by někdo knihu odložil a neměl nutkání číst dál. Děkuju za silný čtenářský zážitek. (Martina Heš)

Kniha Podbrdské ženy mne zaujala zejména tím, že je to sága skutečné rodiny z mého rodného kraje, je to opravdový příběh, popsaný tak, jak život znám z vyprávění mých babiček, dědečků, otce i maminky. Kniha na mne dýchá  opravdovostí, někdy velmi drsnou realitou, ale takový je život. Velice si cením popisu osudů žen bez zlehčování každodenních starostí, dřiny a diskriminace v zaměstnání i doma v rodině.  (Ilona)

Silný příběh, který čtenáři rozhodně nemaže med kolem pusy, jsem přečetla jedním dechem. Podbrdské ženy nastíní čtenáři tvrdý život na vesnici takový, jaký byl. Někdy dost bezcitný a bezútěšný. Co na románu nejvíce oceňuji, je to, že je oproštěn od „dobových ideálů“, které nám často jiní spisovatelé a scénáristé tak rádi podsouvají. Ne, lidi na sebe dřív nebyli tak hodní, jak se říká. A ženy – i ty podbrdské – bohužel neměly kam utéct. (Helena)