Zobrazuji 15 výsledků

O tvůrčím prostoru spisovatelek: Vlastní pokoj ve 21. století

Napadlo vás někdy, kolik skvělých románů a povídek možná nevzniklo, protože je ženy-spisovatelky nenapsaly? Neměly na psaní čas, protože pečovaly, staraly se a naplňovaly „tradiční ženskou roli“. Téma „vlastního pokoje“ otevřela v minulém století Virginia Woolf. Kam jsme se od té doby posunuli? A jaké překážky vstupují do života tvůrčím ženám dnes?

Autorské kolečko

Psaní románů se podobá maratonu, který běžíte v kruhu. Úseky na sebe navazují. Každý je jiný, jako kdyby se střídala kopcovitá krajina, běh lesem a příjemná cílová rovinka. Za ní opět začínají kopce.

Moje múza je muž

Je nespravedlivé, že múza je rodu ženského. Moje múza je totiž muž. Jak bych mu měla říkat? Múzák? Naštěstí má své jméno, a tak ho oslovuju… neřeknu. Dnes mi zase vběhl do snu. Jen na krátko. A pak bez vysvětlení zmizel, jak už to múzy mají ve zvyku.

Mám deník. Papírový

Ze všech mých notesů má nejvíc zohýbané rohy. Jinak je nenápadný. Černý. Čtvercový. Bez linek. Můj deník. Píšu si ho na papír. Protože on-line svět nesnese všechno.

Proč píšu dopisy?

Píšu dopisy. Od začátku roku jsem napsala dva. Olízla jazykem obálku a rozpomněla se na tu podivnou příchuť. A nakonec jsem s nimi odešla na poštu.

Malinký moment...

Napište si o novinky.

Proč? Pro mý zelený voči. A taky ze zvědavosti.