Čas jsou peníze. Hlavně když podnikáte

(Lásko, tenhle článek je věnovaný tobě 🙂 Když začnete podnikat, pojem času získá úplně jiný rozměr. Nebudete totiž placeni za to, co odsedíte v kanceláři (předstíraje práci). Ale za opravdový výkon. Za to, kolik článků napíšete. Za to, kolik rodokmenů vytvoříte. Za to, kolik lidí ostříháte. Za to, kolik praček opravíte. A tak dál.

Je proto jasné, že žádný živnostník nemůže svým časem mrhat. Práci je třeba rozvrhnout a provést co neefektivněji. A tady vzniká propast mezi zaměstnancem a podnikatelem. Nedávno jsem jela do jedné firmy kvůli rozhovoru. Cesta a rozhovor byly placené v jednom. Pevně stanovená částka. Přijedu na místo. Zaparkuju. Vrátný mě sjede pohledem od hlavy k patě. (Žena jde do ryze mužského podniku – autoservisu). Vysouká ze sebe (ještě rozespalý), že šéf tam není a že vedle na benzínce si můžu dát kafe. Poděkuju, stoupnu si o kousek dál a vyřizuju maily (bůh žehnej chytrým mobilům využívaným chytře).

Čtěte taky: Jak být pánem svého času

Za dvacet třicet minut přijíždí „lepší“ auto. Vystupuje z něho muž ve středním věku. Primadona. Nese se jako by právě přistál s Migem. I ty letecký brýle… Sundá je, když ke mně přijde. „How can I help you?“ Ukazuje se, že to není šéf, ale zavolá mu. Uvede mě dovnitř kanceláří a ptá se, jestli chci kafe. Je pondělí. Všude kolem vládne ospalost. Zaměstnanci si klikají zvolna do klávesnice. Postávají. Baví se. Pijou kávu. Sakriš. Kouknu na hodinky. V tuhle dobu už mám jindy udělaný pořádný kus práce. Nakonec odjíždím bez nahrávky odpovědí. Diktafon je prázdný. Šéf nepřijel. Prý technické problémy. Ale to říkají všichni, když zapomenou. Spojíme se odpoledne po telefonu a rozhovor klapne. Uf. I když s časovým posunem. I když mě to (tentokrát) stálo mnohem víc času. V reálu můžu být vlastně v mínusu.

To ale nevadí. Doženu to jindy. A budu zase v plusu. Jen je třeba nad tím přemýšlet. Je těžké stanovit si na začátku cenu, protože nemusíte vždycky dopředu vědět, kolik času vás která práce bude stát. Líp se to odhaduje, až po nějakých zkušenostech. Ty ale přicházejí až s časem.

office-620822_640

Jak si stanovit svojí cenu?

Když jsem začínala na volné noze, vedla jsem si deníček. Jen jednoduchý. Nejsem příznivcem ponuré a nudné administrativy. Stačí bloček. Měla jsem tehdy, myslím, modrý. Každý nový měsíc jsem si vedla soupis zakázek. Radost z toho, když se hromadí, není třeba zdůrazňovat. A vlastně to tak dělám dosud. Máte přehled. Nezapomenete vyfakturovat. Víte, kdy se daří víc a kdy je slabší měsíc.

Taky jsem měla tendenci zjišťovat, co mi jak dlouho trvá. Jen tak totiž můžete odhadnout cenu, jakou by vám měl klient zaplatit. Je úplně přirozené, že jednou uděláte víc práce za míň peněz. Příště to bude zase naopak. Zkuste ale hledat střed. Vyváženost. Optimální hodnotu své práce. Berte taky v potaz, že to není jen o dodání služby nebo produktu. Váš čas (a peníze) jsou i dlouhé telefonáty. Vyřizování mailů. Administrativa. A je jasné, že co zákazník, to jiný přístup. Ideálních klientů, kteří vědí, co chtějí (objednají – dodáte – zaplatí) je míň, než bychom si přáli.

Možná, že začínáte podnikat a stanovíte si proto cenu nižší. Přece jste začátečník. Přece chcete své služby dopřát všem. Přece nemůžete hned chtít tolik co Tonda, který podniká už tolik let. Hm. Taky jsem si to tak myslela. Určitě je fajn vybavit se pokorou a učit se. Každou zkušenost nebo nezdar proměnit ve zlato. Jenže nemůžete být přece pořád v pomyslném mínusu. Zkuste si svoji práci přece jen čas od času přepočítat na hodiny. Kolik vám vyjde? Průměrná mzda? Možná ani to ne.

Tak zdražte. Važte si svých služeb. Jen tak si jich můžou vážit klienti.

Jana Poncarová, foto pixabay.com

facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail
Vychází novela Všechny vlčice nerodí
18.10.2016
Kecání bez vzdělání: O tom, jak zvládat 1000 věcí najednou
17.2.2016
Píšeme. Čteme se. Píšeme si
15.5.2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Malinký moment...

Novinky

Na váš e-mail