Jedna kapitola Podbrdských žen se odehrává v Radnicích. Protože je v tomhle kouzelným městečku i jedna z mých oblíbených kaváren, La Boema, byla jsem nadšená, že tady dnes můžu přečíst ukázku z románu. Atmosféra byla nádherná. Děkuju za vaše úsměvy a ohlasy na knihu!
Sociální sítě si kontroluju několikrát denně. Po mobilu bezmyšlenkovitě sahám, když čekám na výtah, když stojím frontu u pokladny nebo se nechci účastnit rodinné debaty. A mám toho po krk.
V sobotu jsme v Café Regner pokřtili Podbrdské ženy a pustili je tak definitivně do světa. Křtili jsme vodou z naší studny, pili jsme víno. Obálku polil můj kamarád a básník Martin Poch.
Už vím, jaký to je číst na ulici!
(Poslední) slova pro babičku.
Před rokem jsem dopisovala poslední kapitolu románu. Od začátku jsem mu říkala Podbrdské ženy. Psala jsem ho proto, že příběh ve mně uzrál a musel ven. Netušila jsem, jestli kniha opravdu vyjde. Za pár dnů jde román do tisku. A mně z toho buší srdce.
Tady je ke kurzu pár informací a taky rovnou přihláška!
S Povídkářkami jsme pozvané na Pilsen Busking Fest, a tak budeme číst v plzeňských ulicích. Přijďte si nás poslechnout ve středu 3. října od 17.00 hodin, popovídat si s námi o psaní nebo si jen tak vypít šálek kávy.
Napište příběh, který si chcete přečíst. Nejste tak výjimeční, aby neexistoval někdo druhý, kdo si ho s radostí přečte.
Cestuju, abych mohla psát. Píšu, abych mohla cestovat. A jsem černá ovce rodiny.
