Co víš o Winnipegu? Zeptal se mě můj muž, než jsem na tři týdny odletěla. Pokrčila jsem rameny. Když teď přivřu oči, má tohle město v Manitobě jasné barvy i vůně. Seděla jsem s ostatními freelancery v kavárně a pracovala, toulala se sama divočinou a dýchala stejný vzduch jako medvědi, uprostřed chodníku na předměstí velkoměsta si zapisovala příběhy, co šly zrovna kolem.
Je nespravedlivé, že múza je rodu ženského. Moje múza je totiž muž. Jak bych mu měla říkat? Múzák? Naštěstí má své jméno, a tak ho oslovuju… neřeknu. Dnes mi zase vběhl do snu. Jen na krátko. A pak bez vysvětlení zmizel, jak už to múzy mají ve zvyku.
Rok 2018 budu mít už navždycky spojený s nově objeveným rozměrem radosti a vděčnosti. Vyšel mi román a cestovala jsem. Do Barcelony, Kodaně, USA a Porta. Mezitím se odehrály další kouzelný momenty – na zahradě, v lese, u rybníka, s přáteli. Vybrala jsem jich 21.
Když jsem odřízla lepenku z papírové krabice, v níž mi doručili autorské výtisky, netušila jsem, že otevírám i nový svět. Bylo pár věcí, které mi před vydáním románu nikdo neřekl, takže mě (ne)mile překvapily.
V pátek 21. 12. s Povídkářkami představíme novou knihu povídek na autorském čtení. A k tomu bude vánoční večírek (možná přijde i kytarista, máme nové placky a budeme soutěžit).
Přemýšlíte, čím obdarovat své blízké, v nichž dříme kreativní duše? Sní někdo z vaší rodiny či kamarádů, že se stane spisovatelem, bloggerem nebo napíše první e-book? Věnujte mu poukaz na Kurz kreativního psaní!
Jedna kapitola Podbrdských žen se odehrává v Radnicích. Protože je v tomhle kouzelným městečku i jedna z mých oblíbených kaváren, La Boema, byla jsem nadšená, že tady dnes můžu přečíst ukázku z románu. Atmosféra byla nádherná. Děkuju za vaše úsměvy a ohlasy na knihu!
Sociální sítě si kontroluju několikrát denně. Po mobilu bezmyšlenkovitě sahám, když čekám na výtah, když stojím frontu u pokladny nebo se nechci účastnit rodinné debaty. A mám toho po krk.
V sobotu jsme v Café Regner pokřtili Podbrdské ženy a pustili je tak definitivně do světa. Křtili jsme vodou z naší studny, pili jsme víno. Obálku polil můj kamarád a básník Martin Poch.
Už vím, jaký to je číst na ulici!
