Babičce

(Poslední) slova pro babičku. 

Babičko,

I když jsi poslední rok hodně ležela, vítala jsi nás s usměvavou tváří. Uhladila sis vlasy a zeptala ses, jestli nejsi rozcuchána. Opravdu nevím, jak jsi to dělala, ale přála bych si vstávat z postele tak upravená jako ty.

Myslím, že je štěstí mít v rodině ženu, která je tak inspirativní, jako jsi byla ty. Nestěžovala sis. Do posledních dnů tě zajímal venkovní svět. Tvé děti, tvoje vnoučata i pravnoučata.

Jsou lidé, kteří energii ubírají. A potom jsou lidé, kteří září, jsou plní dobrého a předávají ho dál. Tak jsem tě viděla. Dokázala ses radovat z maličkostí: ze sladké kávy a dobrého koláče, ze stisku ruky.

Uměla jsi vyprávět! O tom, jaký byl život na severu, o tom, jak tě jako malou holku zbili hoši z Hitlerjugend, o tom, jak si potkala svého muže, o válce a osvobození, o stěhování na sever a potom zpátky do Dobříva, o cestování, o knihách, o psech a o autech.

Netušila jsem, kolik toho máme společného. Netušila jsem, jak báječné je mít babičku a nepřestanu být vděčná za ty poslední roky, kdy jsme spolu seděly a povídaly si.

Tvoje vyprávění jsem zapisovala. Nevím, jestli ta kniha někdy vyjde, ale existuje.

Tvůj příběh trvá.

Vybrala jsem pár našich rozhovorů, které mi uvízly v hlavě a které jsem si později zapsala, abych je nezapomněla. Myslím, že vypovídají o tom, jak skvělá jsi byla a proč jsme se spolu tak často smály.

Hodně jsi vzpomínala na to, co vše jsi řídila: motorku, traktor, náklaďák, osobák. Myslím, že jsi řídila vážně ráda. Občas ses mě ptala, čím jsem za tebou přijela.

        Autem, odpověděla jsem.

        Aha. A kolik má rychlostí? 

        Pět. Nejvíc jsem s ním jela asi 150.

        Já s Volhou asi 130.

        Babi, tolik jsi z toho vymáčknout nemohla.

        No dobře. Ale 80 jo.

Pokaždé, když jsem před tebe postavila kávu, rozzářily se ti oči.

        Hm, ta je výborná.

        Je sladká, viď babi?

        Je.

        Já piju hořký kafe. Bez cukru a bez mlíka.

        Nevěřícně ses na mě podívala, povytáhla jsi obočí a zakroutila hlavou: To taky někdo může pít?

Vždycky jsi byla upravená. A přitom trochu rebelka. To jsem na tobě měla nejraději. Když jsem za tebou přišla v rozdrbaných džínách, dotkla ses toho místa prstem.

        Tady to máš roztrhnutý. A asi znovu sešitý, viď?

        Ne, to tak má být. To se tak dneska nosí.

        Zasnila ses: Kde jsou ty doby, kdy jsem nosila pánský kalhoty s nažehlenými puky! A těm starým bábám a dědkům se to nelíbilo.

        Ty jsi nosila pánský kalhoty?

        Jo. Přešila jsem si je. Oblíkla k tomu halenku a šla jsem. Kolikrát se za mnou otáčeli a kroutili hlavou. A já jsem si myslela: jen se podívejte.

Byla jsi dáma v tom nejlepší slova smyslu. Byla jsi usměvavá. Byla jsi inspirativní. Byla jsi statečná.

Takovou si tě budeme pamatovat.

Moc si přeju, aby tam, kde jsi teď, měli hodně sladkou kávu.

 

 

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail
Přijďte na čtení v plzeňských ulicích
21.8.2018
Rozhovor pro Job like this. Projekt, který zpovídá freelancery
15.5.2017
Neberte všechno. Odmítnout (občas) klienta není luxus, ale nutnost
12.8.2015

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Malinký moment...

Napište si o novinky.

Proč? Pro mý zelený voči. A taky ze zvědavosti.